Všechno se odehrává v cyklech. Jedna věc zanikne a další se zrodí. Ale pouze jednou za tisíciletí přijde čas, kdy se vyvolený vrátí zpátky na trůn a přinese chaos do jinak nudného světa. Tohle je Superduke a konečně nastal čas ušpinit ruce.
Přehazuji nohu, chytám se řídítek a s rozvahou vyrážím. Koutky mi cukají a na hrudi cítím tlak ze zadržovaného smíchu a nadšení. Chvíli trvá, než se vymotám ze spleti městské dopravy a tak si s plynovou rukojetí zatím jenom laškovně pohrávám. A i tak cítím jeho sílu. Je jako kůň, kterého držím zkrátka na přitažené uzdě, jeho krev se pění v žilách a s příšernou touhou dychtí vyrazit divokým tryskem do širokých prérií. A čím déle ho držím, tím více po tom prahne. Jeho srdce se toužebně svírá a prosí, prosí, abych mu povolil uzdu. Nervózně chroptí, vrtí se a poskakuje, až se cesta konečně otevře. „Tak mi ukaž, co v tobě je“ Pomyslím si a poprvé mu dávám volnost. Superduke se zběsile vzepne a naráží mi řídítky do helmy. Dva, tři, čtyři. Duke letí jako nadopovaný buvol. Srdnatě si razí cestu a nezná, nezná, co je to únava. Silnice se zužuje a kroutí, tvrdé brzdy a bleskové podřazování s automatickými meziplyny. Bremba brzdí špičkově, Duke se jen zavlní, odplivne si a řítí se dál. Na trojku se mi v přímém směru začíná protáčet kolo a já najednou zbystřím. Ona tam ta trakce asi nebude pro nic za nic. Duke mi právě naznačil, co je ve skutečnosti zač. Je divoký, zběsilý. Duši má ale čistou. Nechce mi ublížit, jen chce dát na vědomí, že umí kousat. Držím plný plyn, kolo se se zvyšující rychlostí začíná pomalu chytat a v momentě, kdy dosáhne plné trakce, vzepne se Duke hbitě vzhůru. Na třetí rychlostní stupeň okolo 140km/h. „Ok, co jsi zač? Mustang? Nebo Arabský plnokrevník?“ Nejspíš mutace všech, s nafetovaným prérijním bizonem. Tak zarputilý, silný, pružný a mezihvězdně rychlý. Chechtám se s tuberickým tónem v hlase a řítím se krajinou, jako bych právě přišel o rozum. Tachometr ukazuje, kdo ví, co. Nedívám se. Nemám čas. Jen vím, že bych před cedulí obce měl trochu zpomalit. Hrábnu na brzdu a prásknu tam hulvátsky čtyři kvalty dolů. Duke zachroptí, divoce se zavlní, a s příkladnou jistotou a ve velmi kontrolovaném smyku míjíme ceduli obce takovou rychlostí, že by mě už snad ani nezavřeli. Civilisti na chodnících jen nechápavě zírají. A já? Já mám pocit, jako bych snad uměl doopravdy jezdit.
Je to tak deset let zpátky, kdy jsem snil o motorce, která bude jako superbike a supermoto dohromady. Jistě, byly tady už první náznaky v podobě různých hypermotárdů a ostrých naháčů, ale nic z toho nesplňovalo moji představu. Neskutečně zábavný, silný a rychlý bike, který by byl agilní, lehko ovladatelný a vyhraněný. Ne, nic takového nebylo. Až do doby, kdy KTM představila svůj koncept nového Superduka. V moment, kdy jsem to viděl na obrázku, mi to bylo jasné. Ta doba konečně přišla. A já tady teď stojím na jedné zapomenuté silničce a dívám se na něj. Na zdokonalenou a vyšperkovanou verzi nadopovaného Vévody.
Superduke je zcela jistě výjimečná motorka. Je to takový MacGyver, zvládne v podstatě všechno. Dokážu si představit, že na něm jen blbu na okolních okreskách? Ano, dokážu. Dokážu si představit, že na něm jedu na moto výlet po Evropě? Ano, směle. Dokážu si představit, že s ním budu tavit gumy na závodní trati? Naprosto. Zdálo by se, že Duke nemá chybu. A odpověď je ano i ne. Respektive žádnou výraznou chybu nemá. Je to jenom pár malých drobnůstek.
Například. Bez příplatkových packů, nebudete schopni vypnout se zapnutou trakcí anti wheelie. Zdá se to jako blbovina, ale ten kdo si koupí Duka, by ho určitě rád jednou za čas trochu přizvedl. Jistě, dá se vše vypnout a pak bude lítat jako šílený, ale proč si nemůžu navolit trakci, vypnout antiwheelie a nastavit abs, bez toho aniž bych si dokupoval další „software“? Díky tomu jsem skončil u toho, že jsem měl vše vypnuté, což je občas trochu o ústa. Dokážu pochopit, že si musím dokoupit čistě závodní vychytávky jako launchcontrol, motorovou brzdu a sportovní ABS, ale že není možné nastavovat antiwheelie a trakci nezávisle na sobě, mi prostě nejde do hlavy. Mít zapnutou trakci, alespoň na nějaký stupeň považuji na této motorce za značně vhodné, ale nejsem fanoušek toho, když Vám motorka hlídá úplně vše. Při zapnutí všech systémů je Duke totiž doslova a do písmene blbuvzdorný a opravdu ve Vás vyvolá pocit, že nemůžete nabourat. Díky tomu si dovolíte daleko víc, než byste si dovolili a jednou to může skončit nedobře. Protože fyzikální zákony platí a může přijít čas, kdy Vám ani trakce, ani ABS prostě nepomůžou. Nechci si hrát na hrdinu, abych neustále jezdil s vypnutými asistenty, ale jemná trakce a abs na přední kolo to by mělo stačit. Člověk totiž docela rychle odvykne základním návykům a po vypnutí všech asistentů jsem se pak cítil jako nahý a najednou přestal věřit sám sobě, a to na motorce není nikdy moc dobré. Další a asi i posledním lehoučkým mínusem je to, že Duke je opravdu velice kraťoučký, řízení je strmé a Duke se zkrátka značně vrtí. Výkonu je tady, až až a jízda v přímém směru je občas trochu náročná. Málokdy jsem jel na Duku více než 200km/h. Jednak se vrtí a jednak už na něm docela fouká. Ale zase Vás to udrží v rozumné rychlostní úrovni a navíc, píšu to jako lehké mínus, ale v konečném důsledku mě ta jeho neposednost dost hodně baví, takže si vyberte.
V továrním nastavení je Duke na silnice jak dělaný. Podvozek drží, zbytečně se nehoupe, ale na druhou stranu z Vás nevytřese duši a přes nerovnosti šikovně přepluje. Teprve když jsem se vřítil na úsek silnice z Řevnice směr Mníšek pod Brdy, který je jednoduše naprosto boží, usoudil jsem, že bych si podvozek značně přitvrdil. Jízdní pozice je pro člověka jako já (176cm) docela příkladná. Vezměte si supermoto do levé ruky a superbike do pravé. Teď spojte ruce a máte výsledek. Víc k tomu asi není co dodávat. Malým neduhem je sériová koncovka výfuku. Měl jsem možnost řídit Duka s komplet systémem Akrapovič i bez něj a je to nebe a dudy. Respektive nebe a dudy to je na každé motorce, ale tady se mi to zdá ještě o něco více. Se sériovým výfukem má Duke totiž malinkou prodlevu při přechodu ze zavřeného plynu. Je to nějaká milisekunda, ale jde cítit. Když si na to zvyknete, není to problém, ale s otevřeným výfukem a jinou palivovou mapou jsem toto prostě nepocítil. Quickshifter nahoru a dolů je královský a KTM u Duka třeba proti převodovce v RC8 ušla kus cesty. Nicméně v porovnání třeba se stařičkou SPdvojkou, která řadí naprosto příkladně, by se Duke měl stále co učit. Na řadící páčku musí být člověk oproti konkurenci stále docela důrazný. Při řazení nahoru by si to navíc zasloužilo trochu zkrátit intervaly. Ale opět, na silniční použití je to královské a delší intervaly si vysvětluji tím, že chtějí dosáhnout vysoké životnosti převodovky. A na okruhové použití si to každý rád poladí.
Popravdě je tohle motorka, o které jsem dost dlouho snil a přál si, aby ji někdo vyrobil, a vůbec mě nepřekvapuje, že s tím přišla KTM. Kdo taky jiný, že? A ten, kdo si ho koupí a má náturu na to, aby Duka využíval tak, jak si zaslouží, má dvě možnosti. Plácnout se přes kapsu a dokoupit si nelevné dodatečné „Packy“, aby byl SuperDuke takříkajíc kompletní a takový, jaký by měl být. Anebo vše vypnout, spoléhat se sám na sebe a vychutnat si Duka v jeho nejryzejší ryzosti.
Ještě si dovolím malé srovnání s Dukovými předky. V porovnání s dnes už stařičkou RC8, ze které Duke prapůvodně vychází, je jeho motor o nějakých 30 koní silnější, a krouťák má o 20Nm vyšší. Směle mohu říct to, že vibrací se na tomhle dvouválci bát opravdu nemusíte. Jsou pryč. Průběh výkonu je stabilní a lineární a to, co se může zarytým 4válcistům zdát jako vibrace, je v porovnání s RC8 jen lehounké šimrání. Motor, i když vychází z motoru RCosmičky je značně posílen a vyladěn tak, aby byl použitelnější, příjemnější a výkon je na něm snadněji dávkovatelný. Duke je zvíře, ale s dobrým srdcem. RC8 je sice o něco slabší zvíře, ale se srdcem divoké šelmy. Její motor je nepoddajný a syrový. A teď si vyberte, co je pro Vás lepší. Co se týče funkčnosti, použitelnosti a síly, je motor Duku tomu z RC8 vzdálen na míle daleko. Pokud jde čistě o zážitek z jízdy a emoce, tak tomu tak úplně není.
Závěrem. Duke je Hovado, ale musí se mu pomoct. Okamžitě dát jiný výfuk, zkrátit trochu intervaly řazení, koupit track pack, uřezat nebo ukoupnout otřesný držák SPZ a vyrazit. Duke je jednoduše skvělá motorka, na které se dá strašně zlobit. Budete to ale vy, kdo bude zlobit s jeho pomocí. Nikoli on s Vaší pomocí.
A teď už můžu říci pouze jediné. Až se KTM rozhoupe a postaví ve stejném duchu a v novém kabátě další čistokrevný superbike, rozpláču se, vezmu si hypotéku a půjdu si ho koupit.
