Přirovnání motorky k holce je jistě už zcela otřepaná parafráze, ale u mě prostě funguje. Roky se vám líbí jedna natolik, až nabudete dojmu, že ji milujete a chcete jí nadevše. Velmi dobře jí znáte, víte o ní prakticky vše a vše se vám na ní také velmi líbí. Její vzhled, styl a vlastnosti. Z vašeho pohledu nemá žádnou chybu a pro vás je dokonalá. Má šmrnc a její dokonalé křivky vás naprosto odzbrojují. Pak se ale odněkud objeví "ta pravá". Neznáte ji, nevíte o ní prakticky nic. Jenom jste ji jednou zahlédli, když se mihla kolem a najednou je všechno úplně jinak. V hlavě vám to šrotuje a není dne, kdy byste na ni nemysleli. Možná není tak dokonalá jako ta první, možná má i nesporné nedostatky, ale má něco, co žádná jiná nemá. Něco navíc. Něco, čím si získala vaše srdce. Je to její charizma? Její nezaměnitelný styl? Nevíte, co konkrétně to je, ale má to v sobě. Zamilovali jste se a cesta zpět prostě neexistuje.
Vždycky jsem si dokázal užívat jízdu na slabších strojích. Daleko snadněji využijete jejich potenciál a také se snadněji dostanete k hranici možností motorky a možná i možností sebe samých. Ale co pak? Co pak, když se tam dostanete? To vzrušení je pryč. A co až přijde den, kdy budete muset podřadit o kvalt dolů, aby vás ten ksicht s RSovou oktávkou v kopci nepodělal? Superbiky jsou zkrátka královskou kubaturou a je zřejmé proč. A mě to v mých 24 letech najednou došlo. Už nastal čas...
V roce 2009 Yamaha vypustila do světa nový model legendární R1 s naprosto novým motorem vycházejícím z Rossiho závodní M1. "Big Bang" mě uchvátil. Yamaha den na Masarykově okruhu v teplý květnový den byl pro mě určitým milníkem. Tehdy jsem si na vlastní kůži vyzkoušel ten sametový motor, který byl pro mě (a myslím, že nejen pro mě) něco jako hybrid mezi dvou a čtyřválcem. Zátah odspodu s výraznou špičkou, ohromnou chutí do otáček a s magickým zvukem připomínající MOTO GP speciál božského Valentina. A k tomu osobitý design japonské továrny. Byl jsem okouzlen. Tehdy jsem si řekl, že jestli někdy budu chtít superbike, bude to ona.
Je chladný říjnový den a já jsem v Brně se svou KTM 690 SMR. Tuhle motorku jsem měl hodně rád a s tušícím nákupem nového superbiku jsem tušil i prodej mého milovaného motarda. Moje marné pokusy vyhrát ve sportce, totiž zatím žádné větší úspěchy nezaznamenaly. I když bylo docela chladno, bylo vcelku hezké počasí a poslední okruhové ježdění s německou agenturou bylo velmi příjemným rozloučením s mojí černo oranžovou Ktmkou.
Po jedné "sešně" se jdu podívat k boxové zídce na borce z nejrychlejší skupiny. Koukám na výjezd z poslední zatáčky na cílovku a vidím dvojici jezdů na nezvykle vyhlížejících strojích. Šílený dvouválcový hřmot se dere z laděných koncovek výfuku. Ale kde? Kde jsou ty výfuky? Ani na stranách, ani pod sedlem. Co je to za stroje? Čím víc se blíží, tím je mi všechno jasnější. A když se řítí do první zatáčky se svištícími brzdami a potopenými čumáky s "prdelí" vystrčenou až do nebe, dojde mi, že to je dvojice nádherných RCosmiček. Oranžovo bílé barvy, ostře sekané tvary, nezaměnitelný design, výfuk pod motorem a ten zvuk. Jen se mihli kolem a zmizeli v první zatáčce . A to byl ten moment. Od roku 2009 jsem byl přesvědčen, že chci R1. Věděl jsem o ní prakticky vše, četl jsem nespočet článků a testů. Sám jsem ji vyzkoušel, uchvátil mě její motor, design a to s jakou lehkostí jde na zadní. Pak ale přišel tenhle okamžik a vše co jsem znal a miloval na R1, bylo najednou bezvýznamné. V té době jsem ucítil ten divnej pocit, kdy nevíte, jestli je to dobře nebo ne. Ale víte, že právě teď se stalo něco, co vám změní život.
Přišlo to náhle. Jako zásah bleskem a od toho dne jsem měl RCosmičky plnou hlavu. Přispělo k tomu ještě setkání s jedním "Němčourem", vlastníkem jedné z dvojice těch nádherných KTM. Jako by ho seslala vyšší moc. Sedím si takhle na obrubníku u své SMR a najednou se ke mně přitočí ten Němec a říká: " Hej, dobrý...taky jsem měl SMR, máš kuráž, že s tím jezdíš v Brně". " Díky, jo je to v pohodě a co máš teď?" Odpověděl jsem. Jenom zdvihl ruku a ukázal směrem k dodávce Mercedes, vedle které stála Rková RCosma. Jako boží znamení, pomyslel jsem si a hned jsem se s ním dal do řeči. Naše povídání shrnul závěrečnou větou: " Až se na tom projedeš, prostě to budeš chtít, věř mi". Nevím z jakého důvodu, ale když tohle řekne Němec, má to pro mě tak nějak větší váhu. Moje nadšení pro tenhle bike od toho dne neznal mezí a i když jsem o něm zatím věděl pramálo a vlastně na něm ani sám nejel, věděl jsem, že ho chci.
Nastaly zimní měsíce a já vzal útokem všechny různé servery, kde byla nějaká zmínka o RC8. Pročetl jsem snad vše, co se dalo, abych o ní zjistil co možná nejvíce. A zjistil jsem v podstatě tak nějak to, co jsem očekával. Superbike s dvanáctistovkovým dvouválcovým motorem s velmi úctyhodným krouťákem, ale oproti konkurenci s výrazně nižší špičkou a tudíž i menší maximálkou. Vyvažuje to ale prvotřídním, plně nastavitelným podvozkem od White Power a fenomenálními monobloky od Bremba. Má nezaměnitelný design a charizma. V základu má i velmi dobře fungující tlumič řízení taktéž od WPčka, na straně druhé ale zaostává naprostou absencí elektronických pomocníků. A co hůř. Nemá ani ukazatel zařazené rychlosti, natož pak, zvláště u dvouválců, tolik potřebnou antihoppingovou spojku. Někdo může namítnout, že s nákupem Rkové verze několik těchto problémů odpadá, neboť RC8 R má lepší a výkonější motor, ukazatel zařazené rychlosti a i již zmíněnou, u základního modelu chybějící antihoppingovou spojku. Jo jenže, to bych potřeboval víc peněz. A ty jsem prostě neměl. Takže nezbývalo nic jiného, než základní model. Oproti R1 je v určitých segmentech klasická RC8 zcela jistě pozadu. ALE! Jak již jedno otřepané heslo z reklamy na Kofolu tvrdí: "Když ji miluješ, není co řešit".
V té době byla pro mě tahle motorka ale stále doslova "exotickým zbožím" a když jsem začal pátrat po nějakém hezkém kousku na různých inzercích, moje nadšení začalo mírně upadat. Je jich málo. Žalostně málo. A z toho mála se špatně vybírá. Navíc, i základní model pořád stojí docela ranec. Po dlouhém, předlouhém hledání jsem nakonec narazil na to, co jsem hledal. Krásně bílá RC8 přímo z KTM. Zbrusu nová "skladovka". Starší model, ale nová a za akční cenu. Přesně něco pro mě. Práskl jsem pěstí do stolu, rozbil jsem keramické sele, prohrabal všechny kapsy svého oblečení, vytahal z nich veškeré drobné a vyrazil do KTM. Tam jsme si potřásli rukou a zbrusu nová bílá raketa mi stála v garáži. I když byla nová, leštil jsem jí ten den asi tři hodiny, i když to vůbec nebylo zapotřebí.
Když jsem motorku přivezl domů, psalo se 20. ledna. Do jara bylo daleko a tak jsem byl odsouzen k dlouhým hodinám obcházení stroje v garáži a představách o tom, jaká ve skutečnosti je. I když se to zdá neuvěřitelné. Vzhledem k datu a k tomu, že motorka byla fungl nová, ani jsem se na ní před nákupem neprojel. Stala se tak první motorkou v historii mého života, kterou jsem koupil, aniž bych se na ní kdy svezl. Možná i proto ve mně převládala mírná nervozita.
Ta ale opadla, když jsem přes ni poprvé přehodil nohu. Pár set metrů na ní mi hned napovědělo, s čím mám tu čest. Hravá a ovladatelná motorka s neuvěřitelnými brzdami. To byl úplně první dojem, který mi utkvěl v hlavě. Co se skrývá v motoru, mi bylo ještě na další měsíc utajeno, neboť jsem musel poctivě zajíždět a těch tisíc kilometrů na omezené spektrum otáček se stalo doslova nekonečnými. Mohutný zátah odspodu ale napověděl hodně a už při zajíždění dával jasně najevo, že dvanáctistovkový dvouvál už není jen tak ledajakou hračičkou. Po najetí tisíce kilometrů jsem zajel na první servis a po dlouhých měsících jsem konečně, konečně mohl okusit, co v týhle motorce skutečně je.
A první pocit nebyl vůbec dobrý. Motoru scházela ochota jít do vysokých otáček a od sedmi tisíc navíc přicházely opravdu silné a nepříjemné vibrace. I když jsem se hodně snažil, motorka se ochotně rozjela do chabých 240 km/h a pak už se jí vůbec, ale vůbec nechtělo. Upřímně jsem čekal něco zcela jiného a domů jsem přijel mírně rozčarovaný. Motorka ale vypadá nádherně a její podvozek a brzdy si užívám plnými doušky, v tomhle segmentu je málo co na takové úrovni, ale co ten motor? Řekl jsem si, že tomu dám čas. Motor přeci točil až do teď jen nějakých šest a půl tisíc otáček. Asi potřebuje čas.
A naštěstí to bylo přesně tak. Za nějakých 500 km poctivého vytáčení si motor zřejmě sednul. Ochota vytáčet se byla najednou úplně jinde a kvalt co kvalt na mě bliká shiftlight (další věcička, kterou má RC8 už v základu). Vibrace ustoupily na minimum a průběh výkonu je teď takový, jaký jsem si ho představoval. Po namontování laděného výfuku, otevřeného filtru a nahrání adekvátní palivové mapy jede "Osmička" jak z praku. Nicméně výběr laďáku na tuhle motorku je vskutku docela omezený. Jeho výroba je totiž značně složitá a lidí, kteří tuhle motorku mají, je poměrně málo, tudíž se do toho některým výrobcům zkrátka moc nechce. Na výběr je pár "No Name" výfuků, které jsou sice levné, ale ze zkušenosti vím, že takové věci se nevyplatí kupovat. Pak máte na výběr "Akrapa", který je sice asi TOP, ale cena je opravdu nepříznivá. Proto jsem se obrátil na pana Roberta Pokorného, majitele pro mnoho motorkářů velmi dobře známé značky RP tunning. Pan Pokorný nabízí výfuk nejen za nesrovnatelně lepší cenu, ale co kus to originál. Výfuk dělá přímo na míru danému motocyklu a výsledek pak stojí za to. Zvuk - úžasný. Výkon se nepatrně zvýšil, ale nejdůležitější je, že křivka výkonu se krásně srovnala, motorka jde za plynem a necuká tak, jako se sériovým výfukem. KTM teď letí do nějakých 260 velmi hbitě a maximálku kolem 280 dosáhnete krátce poté. Na první dva kvalty jde na zadní plynem, ( až po namontování laďáku, otevřeného filtru a přehrání palivové mapy) a na horizontech si můžete přední kolo přizvednout takřka na jakoukoli zařazenou rychlost. Ten, kdo nad jejími 155 koňmi ohrnuje nos, musí být buď John Mcguinness, nebo nějaký "sebechvála". Motorka totiž letí jako nezřízená střela.
Vyjíždím ze "Švoncovky" a na chvíli tam klapnu trojku, pak meziplyn a zase za dva. Díky rychlému a monstróznímu nástupu monobloků od Bremba stačí do brzdové páčky jen mírně ťuknout a motorku můžu sklopit do levotočivé zatáčky. Slider a kovová špička boty se nestačí ani ohřát a už přehazuju motorku napravo do kopce. Je to jedna z prvních jízd na téhle motorce tady v Brně a tak volím trošku nešťastnou stopu. Jsem moc na vnitřku. A z levé strany už slyším blížící se skupinku rychlíků. Hned tři borci na Ršestkách mě berou venkem a mají výjezd asi o 1000 procent lepší než já. Jenže nesměl by před náma bejt takovej stoupák. Prdel přesouvám zpátky na sedlo, zatěžuju zadní kolo a zaléhám. Motorku beru řádně pod krkem a zatápím, co můžu. A už v půlce kopce beru všechny ty tři nešťastníky zaráz. Je vám 155 koní málo? Pche…tomu se jenom vysmívám. óóó, jak opojný je to pocit. Konečně už nejsem pomalej jen díky tomu, že moje motorka na to jednoduše nestačí. Když budu pomalej teď, budu vědět, že je to jen a pouze moje chyba. A na druhou stranu, pokud mám na to být rychlý, tahle motorka mi to konečně umožní. Vyjíždíme na kopec a jde se tvrdě na brzdy před esíčkem na cílovku. Aj, borci na Ršestkách opět útočí. Brzdím tak pozdě, jak mi to v tu chvíli moje malá dušička dovoluje a hle, nikdo mě nepředjíždí. A to maj na brzdy lehčí šestky nespornou výhodu. RC8 je ale díky svým Béčkám velmi silným protivníkem. Brzdná síla motoru tomu jistě napomáhá a pak, její stabilita vás podrží i ve chvílích, kdy už si sami myslíte, že to nepůjde. Sklápím motorku do ostré levé, bleskurychle překlápím doprava a v hlubokém náklonu řadím za tři. Podvozek se ani nehne a s jistotou parní lokomotivy se řítím na cílovou rovinku. Zaléhám, sázím kvalt jeden za druhým a než bys řekl borůvkovej koláč, míjím ceduli s nápisem 200 a říkám si, že by bylo dobrý začít brzdit. Skopávám na trojku a beru za brzdu. Beru za brzdu je silný slovo. Jen dva prstíčky na páčku položím a hned ji zase pustím:) I kdyby na ni sedl motýl, stačilo by to. Zatáčka je dostatečně rychlá a podvozek KTM je zase dostatečně dobrý na to, abych tuhle první pravou mohl projet opravdu rychle. Na výjezdu se otáčím a borci na Ršestkách mi visí na zadním kole. Následuje rovinka mírně do kopce, kde jim mírně cuknu a pak tvrdě na brzdy do esíčka na „Áčku“. Na SMR jsem tady byl zvyklý chodit na brzdy fakt hóóódně pozdě a to samé dělám i teď. Jenže RC8 má nějakých 50 kilo navíc a oči mi pomalu lezou z důlků. Tohle přece musím dát. Beru za brzdu (teď doslova), čumák je zabořenej až někam do podzemí, kvalty kopu dolů, pouštím spojku a zadní kolo se sune bokem o trošičku víc, než bych si představoval. Dávám mírnej protirejd a zvolna uvolňuju brzdovou páčku. Kdepak, to by nebyla KTM, kdyby si s tímhle neporadila. Podvozek drží, motorka se srovnává a já můžu s motorkou prasknout na koleno. Projíždím esíčko a mířím na stadion. Musím se ale přiznat, že na rovince z kopce dolů ke stadionu jsem si oddechl tak, až se mi zamlžilo plexi u helmy:) RC8 zkrátka obyčejného smrtelníka limitovat nebude a nechává prostor pouze a pouze jemu. Je jen na jezdci, jak rychlý může být. Pokud nemáte sami rychlost na to, abyste zajeli Brno pod 2:15, nemá cenu si na něco stěžovat. Budou to pouhé výmluvy, pramenící pouze z vaší vlastní "neschopnosti". Její schopnosti jsou totiž obrovské.
Je zábavné, jak ironický život někdy dokáže být. Skoro dva roky jsem se z časových či jiných důvodů nebyl schopen dostat na okruh ve Vysokém Mýtě a to zejména v době, kdy jsem vlastnil stroj pro tento okruh více než ideální. A poté co jsem ho prodal a pořídil dvanáctistovkový superbike, najednou se čas našel. A jelikož jsem člověk akční, řekl jsem si, že to není důvod pro to, abych tam nejel. Vrátily se mi totiž vzpomínky na borce, kteří tady lítaj i na starých těžkých CBerách jak šílenci a lokty po zemi tahali daleko dřív, než se z toho stala móda. Navíc o sobě vím, že mi vždycky dělaly problémy hodně utažené zatáčky a vracáky, které se projíždí na koleni ve velmi nízké rychlosti. A tak jsem si řekl, kde jinde se to konečně naučit, když ne tady.
Abych řekl pravdu, nic převratného jsem od toho nečekal. Malý, kilometr a půl dlouhý okruh s velmi pomalými zatáčkami není nic pro takovouhle motorku. Chtěl jsem se spíš svézt bezpečně mimo silnici na rovném povrchu a získat trochu důvěry ve velkých náklonech v malé rychlosti, které mě odjakživa trochu děsily. A v tom je to nejlepší, když čekáte málo a dostanete hodně. Není žádným tajemstvím, že okruh v Mýtě má (tedy alespoň podle mě) dokonalý LayOut. Stačilo by ho třikrát zvětšit a okruh v Brně by měl vážného konkurenta o post nejlepší trati v zemi.
Tady Ve Vysokém Mýtě jsem ocenil, jak neskutečně hbitý a mrštný dokáže tenhle superbike být. Úzká stavba, trubkový rám, a podvozek WP. To vše dokáže skutečné divy. Kdo okruh v Mýtě zná, ví, že některé zatáčky jsou skutečně velmi utažené. S tím ale nemá "Osmička" nejmenší problém. Jediný, kdo to nezvládal, jsem byl zase pouze já sám. Jaké jsem měl štěstí, když jsem se trefil zrovna na den, kdy tady trénoval Michal prášek na závodní R6 a Leoš Hlaváček na svém Firebladu. Oba dva jeli neskutečnou pilu a samozřejmě jsem jejich tempu nestačil. Nicméně vždy jsem se jich nějakou tu pasáž držel a sledoval jejich jízdu. Také díky nim jsem pochopil, že se to prostě dá. A Rcosmička mě v tom podrží. Po nějaké době jsem zjistil, že není čeho se bát. Motorka totiž zatáčí s ohromnou chutí a s nepopsatelnou ochotou mění směr jízdy. Stačí se jen trochu opřít do stupačky a KTM spadne do náklonu takovou rychlostí, až se praštíte do kolene. Z utažených zatáček RC8 opravdu tvrdě akceleruje a její mohutný krouťák zvedá přední kolo k nebi. V těhlech chvílích mi kryje prdel kvalitní tlumič řízení, kterej udrží neposedný řídítka v relativním klidu a dovolí mi držet plnej plyn, aniž bych si rozbil hubu. Taky mě Překvapilo, jak snadno se dá s "Osmičkou" lítat do vinglu "prdelí" napřed. Naučil jsem se to samozřejmě na supermotu a od té doby mi nedělá větší problémy sklouznout se i na ryze sportovní motorce, ale na KTMku to jde nějak podezřele snadno. Jak je to možný, říkal jsem si. Vždyť přeci nemá ani antihopp. Až po čase jsem zjistil, že má systém, který vám v případě nutnosti automaticky dorovnává otáčky tak, aby byl prokluz zadního kola kontrolovaný. Kupodivu, funguje to velmi dobře. A i když jsem byl z počátku rozhodnutý, že si antihopp dokoupím, mám teď takový dojem, že ho nepotřebuju. S trochou nadsázky jsem v "Mejtě" nalítával do zatáček jako na motárdu a to bez jakýchkoli okolků. A takhle kolo co kolo až do zblbnutí. S přibývajícími kilometry se mi úsměv na mé tváři stává nebezpečným. Z permanentního nadšení mi začíná praskat kůže na ksichtě. Nikdy jsem si nemyslel, že bych tady na takovýhle motorce mohl jezdit tak rychle a hlavně obratně. Když se na motorce cítíte pohodlně a máte v ní neotřesitelnou důvěru, je možné prakticky vše. Proto oceňuji to, že si můžete nastavit jízdní pozici přesně podle svého. A to je další velmi důležitá věc, kterou ne všichni konkurenti v základu nabízejí.
Centrální digitální počítač je velmi příjemný a veškeré potřebné informace jsou velmi dobře viditelné. Zvolit si můžete taky mezi módy - Road a Race. V režimu Road máte k dispozici veškeré běžné informace včetně okolní teploty. Režim race pak obsahuje informace o maximálních otáčkách, rychlosti a pokud chcete, díky tlačítku na levém řídítku si můžete měřit i čas na jedno kolo. Ano, RC8 je už v základu vybavena velmi dobrým "Laptimerem". Další důkaz toho, že KTM je "READY TO RACE". Pamět obsahuje "zásobník" na 99 kol a na "titulní" straně vám ukazuje čas posledního a nejrychlejšího kola sešny. Velmi dobré je to, že vám počítač ukáže, kolik kilometrů jste v daném režimu najeli. Hodí se to zejména kvůli plánované výměně oleje. Je totiž zřejmé, že pokud budete jezdit v režimu race – tedy na okruhu, olej budete měnit podstatně dříve.
Jízdní pozice je překvapivě pohodlná, v továrním nastavení až otravně. Podvozek je nastaven sice komfortně, ale moc na měkko. Na silnici je to určitě výhoda, na okruh to ale musíte okamžitě předělat. WP ale nabízí plně nastavitelný podvozek, takže to není sebemenší problém. Stupačky jsou také zbytečně nízko. Ale opět. Vše je plně nastavitelné, takže vše podle gusta. Dá se ale říct, že proti jiným superbikům bych RCosmu v základním nastavení přirovnal skoro k cestovní motorce. A skutečně, pokud si nastavíte výšku sedla a stupaček na nejnižší pozici a podvozek na nastavení comfort, dá se na KTM opravdu velmi dobře cestovat. O tom nepochybuji. Nazval bych to ale takzvaně "plýtvání talentem".
Někdy mi přijde, že člověk něco nemá rád jenom proto, aby pro něj bylo jednodušší přijmout fakt, že to vlastně hrozně chce, jenom si to zkrátka nemůže dovolit. Ba ještě hůř. Jenom proto, že je to všeobecný názor. Často jsem se setkal s názorem, že RC8 je dost nepovedenej pokus rakouskej týpků o vyrobení superbiku, kterej rozseká konkurenci na maděru. A ano, ve světové sérii se to zcela určitě nepovedlo. Zamyslete se ale prvně nad tím, jaké jsou ve světových superbicích úpravy a o jakých dalších procesech tady mluvíme. Pokud by se závodila světová série na zcela sériových strojích, vše by mohlo vypadat naprosto jinak (Příkladem by mohl být rok 2011, kdy Martin Bauer vyhrál titul v prestižní německé superbikové sérii IDM, právě na RC8(R)). Ano, pořád by měli Japonci navrch ve výkonu a ano, i ta maximálka by byla pořád vyšší. Ale taky věřte tomu, že to, co by nahnali v rychlosti na rovinkách, ztratili by v zatáčkách, kde by je KTM zadupala do země. A v době, kdy by jezdec na RC8 naprosto v pohodě s jednou rukou v nose brzdil hluboko do náklonu. Borci na Japoncích by měli brzdové páčky díky gumovým hadicím přilepené až na řidítku. Na technických okruzích má RC8 ještě k tomu výhodu v mohutném krouťáku a tak i z výjezdů by s ní bylo velmi těžké držet krok. Pokud jsem tedy člověk, který si koupí motorku z obchodu a nechce dělat žádné nákladné úpravy, stojím si za tím, že RC8 je velmi dobrá volba. Pokud na to máte totiž srdce a dostatečně velkou kuráž, můžete být na tomhle stroji velmi rychlí. A nemusíte u toho nijak zvlášť riskovat. Motorka totiž "dýchá" s vámi a žádné informace vám rozhodně nezatají. Pokud tedy v honbě za vteřinami upadnete, budete v 99 procentech vědět, co se stalo. A stejně tak to bude v 99 procentech jenom vaše chyba:). Věřte tomu, že pokud nejste někdo jako "Nitro Nori", motorka bude mít své limity vždycky nad těmi Vašemi. A to je přeci dobře:)
Já se do RC8 zamiloval, takže moje hodnocení asi nikdy nemůže být zcela objektivní. Ale pokusím se o to. Motorka jako celek funguje naprosto výborně. Píše se ale rok 2014, očekávání od moderních superbiků jsou velmi vysoká a konkurence v tomhle segmentu je tvrdší a tvrdší. RCosmičce zcela určitě chybí pár těch koní navíc, zejména pak ve vysokých otáčkách. Absence elektroniky, antihoppingové spojky a tak základní věci jako je ukazatel zařazené rychlosti. Dá se říct, že i vibrací by mohlo být o něco méně a nemusela by tolik "žrát". Ve spoustě článků jsem také četl mnohé stížnosti na převodovku. Že není dostatečně přesná, falešný neutrál tam padá více než je zdrávo a dokonce i to, že někdy vypadávají rychlosti. K tomu můžu říct jen jedno. Není to pravda. A to, že se to stávalo některým novinářům, si vysvětluju tím, že po všech těch burnoutech, wheeliesách a všemožných skopičinách motorku zkrátka odvařili. Já totiž nemám s převodovkou sebemenší problém (a to těch burnoutů a wheelies taky pár proběhlo:). A kdybych se byl tak nezamiloval, byl by to možná jeden z důvodů, kvůli kterému bych si ten nákup mohl rozmyslet. A to by byla hrozná škoda. Zvláště, když to není pravda. Výčet slabých stránek končí a zcela je zastiňují už jenom samá pozitiva. Bezkonkurenční brzdy - až zkusíte tyhle monobloky od Bremba, všechno ostatní se vám bude zdát jako bubnovky. Úchvatný podvozek a s ním spojená stabilita - brzdit můžete až hluboko do náklonu. Motor - ano, psal jsem, že mu chybí pár koníků na vršku, ale přísun výkonu ve středních otáčkách je prostě návykový a já si nemůžu pomoct, ale musím to napsat jako kladnou stránku, zejména taky kvůli tomu, že výkon v maximálních otáčkách není zase tak špatný. Zkrátka, pokud si kupujete motorku s rozmyslem a víte, co po ní chcete, pak nemá RC8 téměř žádnou chybu. Má totiž všechno, co od motorky vyžaduju. Včetně neotřesitelného sex appealu, který kolem sebe vyzařuje na míle daleko.
www.youtube.com/watch?v=atY6wcv-yWs
www.youtube.com/watch?v=Ef4XVfxTDQs
www.youtube.com/watch?v=HDglb5A1J48
www.youtube.com/watch?v=YluUmp8Rvmw
www.youtube.com/watch?v=6CngvE5L0c0
www.youtube.com/watch?v=QJTx_rj29bc