KTM 690 SMR - Kiss the Madness

Tutorial

Je sedm ráno, prší a já se trmácím na polozreznutém bicyklu zacpanou "Tower Bridge Road" na ranní šichtu do obludně snobské londýnské restaurace, kde budu zase a zase připravovat kávu rozmlsaným Britům, kteří se až nápadně podobají tomu "kudrnáčovi" z "Top Gearu". Moje nálada je na stejné úrovni jako okolní teplota - tedy lehce nad nulou. Za těch pár stupňů, které moji náladu drží nad bodem mrazu, vděčím jenom představě, že za pár měsíců tohle všechno skončí a jediný Brit, kterého uvidím, bude jistý pan Crutchlow popřípadě Reding, to až se budu dívat zase jednou na GPčko.

V okolním a všudypřítomném a velice otravném ruchu přecpaného Londýna najednou cosi slyším. Z dálky se ozývá hřmění. Na mé náladě to vůbec nepřidává. Mokrý už jsem dost a teď ještě přijde bouřka, říkám si. A co víc, ta bouřka se blíží rychle. No ano, velmi rychle. Počkat, až moc rychle. Tohle není hromobití! Otáčím se za sebe a v tu chvíli kolem mě proletí oranžová bestie. Kačeří zobák, dva laufy nebezpečně nahoru. No jistě, KTM 690 Supermoto. Ještě že jsem celý mokrý, jinak by šlo vidět, jak mi tečou sliny. V němém úžasu hledím tupě před sebe a okolní svět, jako by nebyl. A když projíždí levotočivou zatáčku v mírném driftu, ač nejsem věřící, ptám se, proč mi tohle děláš, Bože? V tu chvíli si přísahám. Tuhle chci a TU budu mít!

Kdo se chce dočkat, musí si počkat. A jak si něco slíbím, většinou to dodržím. V březnu si tedy beru týden volna a letím do Čech, měním libry a jdu na nákup. Vytipoval jsem si kus, kterej se dneska už moc nevidí. KTM 690 SMR, rok výroby 2010, najeto 4500 km, za míň jak půlku pořizovací ceny, holt testovačka. Mnu si ruce a celej týden trávím v garáži. Bohužel ale, - musím se vrátit do Londýna.

Zbylý čas na ostrovech jsem strávil jako ve snu a nemyslel jsem prakticky na nic jiného než na to, až se vrátím ke své KTM. Jako naschvál tady ty šílenci jezdí naprosto furt na motorkách, takže moje utrpení nezná mezí. Kdo se chce dočkat, musí si počkat. Já čekal dost dlouho, ale pak...dočkal jsem se. Po pár měsících stojím zase u své KTM a tentokrát už napořád.

Nebudu to natahovat. Originální laufy jdou dolů jako první a nahrazujou je karbonové Leo Vince i se svodama. Tohle by se mělo napsat do nějaký brožury pro motorkáře jako první věc, kterou byste měli na motorce vyměnit. Motorku bez laďáku si už ani nedokážu představit. Reakce na plyn se mnohonásobně zlepší, motorku zbavíte nadbytečných kil, a hlavně ten zvuk!!! Dále měním držák SPZ za měnší a hezčí od Evotechu. Mimochodem - absolutně nechápu, jak tam v originále mohli namontovat to, co tam bylo.

E-shop KTM beru útokem a postupně beru i lepší hefty, blastery, miniblinkry a další serepetičky. Další věc, která je prakticky povinná, zvláště pak na tomhle typu motorky, je ukazatel zařazené rychlosti, který by podle mého měli výrobci dodávat už v základu. Povinností jsou i kvalitní padáky od Rutana. Zrcátka ani nenahrazuji, jdou rovnou dolů. No, a největším hřícehm byly použité pryže. Nevím, kdo je tam dal, ani to vědět nechci. Okamžitě beru sadu nových Pirelli Diablo Rosso Corsa, na které nedám dopustit. Základní věci jsou tak, jak mají být, a konečně můžu začít jezdit. Vysoké Mýto, Brno, Písek - jak můžu, tak jedu. Pryže mizí před očima, olej měním co 14 dní a k tomu všemu benál stojí 40 Kč. A víte co? Je mi to jedno! Tohle je to, pro co žiju, tohle je to, co rád dělám.

Jaká je?

Teď trochu ke specifikaci. Krom pár drobností, jako jsou lepší gumy, laděný laufy a nějaký vizuální úpravy, není na týhle KTM co ladit. Trubkovej rám s plně nastavitelným podvozkem od White Power, radiální čtyřpítky od Bremba, opletené hadice, hydraulická spojka, elektronický plyn, pětipaprskové Marchesini, antihoppingová spojka - to, myslím, mluví samo za sebe. A ktomu starej dobrej LC4. Kapalinou chlazený čtyřtaktní jednoválec, kterej má síly na rozdávání.

Jistě, výčet tehcnických lahůde může ohromit, ale druhá věc je, jak to všechno funguje. Zkrátím to. Funguje to! Pryč je rozkmit řízení v rychlých zatáčkách, který jsem zažíval denně na Suzuki GS 500 E, pryč je nedostatek důvěry v přední vidlici, kterou jsem marně hledal na Suzuki SV 650S, pryč jsou vadnoucí brzdy, které mě trápily na Suzuki DR - Z 400 SM, a pryč je nedostatek sex - appealu, který mi chyběl u všech předchozích motorek. Každé nastartování týhle bestie ve mě vyvolává euforii, a když z karbonových laufů šlehají plameny při každém prohrábnutí plynu, čertík na mém rameni plesá nadšením. Nutno říct, že tahle KTM je strojem vskutku pekelným a je třeba se naučit řádně ho ovládat. Pokud se Vám to ale podaří, můžete se na ni spolehnout. V minulosti jsem totiž zažil pár opravdu nepříjemných krizovek jen díky tomu, že mě můj stroj zkátka nepodržel. Tohle se Vám u KTM nestane. Motor táhne, podvozek drží a brzdy brzdí. A to všechno probíhá s naprostou precizností.

Kde je jí nejlíp?

Kde je KTMku nejlíp? Rozhodně na okruhu. A teď, pozor! Rozhodně nemyslím jen ten pro supermoto! Jistě, maximálka lehce pod 190 km/h není nic, co by Vám třeba v Brně nějak stačilo, ale co ztratíte na rovinkách, doženete v zatáčkách a hlavně na brzdách. Brzdit můžete totiž asi o "kilometr" dál, než ostatní na těžších sportovních okruhovkách. Je zřejmé, že stačit jim v konečným důsledku nemůžete, ale rozhodně nikdy nikoho nějak výrazně brzdit nebudete, naopak leckdy naděláte "okruhářům" těžkou hlavu, když jim to budete opakovaně na "Áčku" posílat na brzdy. Takže jestli se ptáte, zdali stojí vzít tenhle stroj na volný jízdy v Brně, odpověď je více než jasná. Neváhejte ani minutu.

A pokud jde o jízdu na okruhu motárdovém, tak tam ne že byste jen neměli váhat, ale pravidelná návštěva se stane vaší občanskou povinností. Tady totiž budete doslova králem. Perfektní podvozek, vynikající brzdy, silnej motor a antihoppingová spojka z Vás tady udělají pána času a prostoru. Jako malej kluk jsem měl představu o tom, co je na motorce největší "diktát". Zatáčku driftem, výjezd po zadním a nájezd do vinglu po předním s následným brzdným smykem, kdy kreslíte černou čáru zadním i předním kolem. Až donedávna bylo tohle pro mě něco, čeho jsou hodny jen hvězdy MotoGP, a obyčejným smrtelníkům jsou takové kousky zapovězené. Tahle představa se mě držela až do té doby, než jsem si pořídil černo - oranžový stroj. Stroj, který z Vás udělám lepšího pilota. Stroj, který ve Vás probudí toho nejzlejšího démona, dá vašemu životu jiný rozměr, a vy se tak budete cítit jako pilot MotoGP, nebo ještě jinak, pilot britských superbiků. Okolí Vás bude považovat za šílence, bude Vás nenávidět, nenávidět za to, jak rychle se řítíte ulicemi města, ve kterých se bude rozléhat řev vytočeného jednoválce, jenž zní jako už probíhající bouře. Důchodci Vám budou hrozit holí, další si budou klepat na čelo, ale Vám to bude jedno, protože tahle chvíle patří jenom Vám.

Cestování?

Tenhle jednoválec je trochu jinej, než s jakými jsem se doteď setkával. Vždycky tady platilo pravidlo, čím dřív řadíš, tím si rychlejší, ale tady to není až taková pravda. Jak už řekl Pepa Sršeň: "Do tří tisíc to vůbec nejede." A měl pravdu. Navíc to s Vámi nepříjemně škube. Jízda v koloně aut bude tedy docela otravná. Alespoň, že má hydraulickou spojku, jinak by Vám u spojčení upadla ruka. Ale na takový popojíždění mezi auty skutečně nebyla stvořená. A pak, když se dostane na týhle motorce do takový situace, rozhodně nebudete pomalu popojíždět, ale celou kolonu předjedete po zadním kole za zvuku řvoucích karbonovývh Leo Vinců.

Je to ďáběl, o tom není pochyb. Ale kdo si myslí, že na něm nelze někam dojet, je na omylu. Jízdní pozice je na delší cestu díky širokým motárdovým řídítkům velmi pohodlná. Sedlo sice samozřejmě nepatří k těm nejmekčím, ale je taky pravdou, že když sedíte nehnutě 10 hodin na jednom místě, začne Vás bolet zadek úplně ze všeho. A to je právě výhoda KTM. Na ní totiž na jednom místě nehnutě sedět rozhodně nebudete. Ať chcete nebo ne, nutí Vás to k akční velmi svižné jízdě, při které se budete hýbat, a tím pádem Vás nezačnš tělo bolet tak, jako při jízdě zcela pasivní. A tak když jsem na podzim vyrzil do rakouských Alp, nebyl pro mě problém dát si na jeden zátah 600 km, a to jsem si ještě na závěr dne dal tam a zpět Nockalmstrasse ve více než svižném tempu. No, a druhý den zase 600 km zpátky domů bez jakkýchkoli problémů. Jak říkám, samotného mě to překvapilo, ale díky tomu, že Vás KTM nutí jet svižně a akčně, cesta mi uběhla velmi rychle. Nijak zvlášť jsem se neunavil, a hlavně, a to zdůrazňuji, ani vteřinu jse se nenudil.

Ještě jedna věc mi z Rakouska utkvěla v hlavě. Když jsem vyjížděl nahoru po Hochalmstrasse směrem k přehradě Malta, celkem nepříjemně pršelo. Utažené serpentiny, kolem skály, svodidla a na jednom úseku i pasoucí se krávy. Nic na rychlou jízdu. A zase omyl. Tady se vrátím k tomu, jaká je výhoda, když motorka funguje tak, jak má, a vy si tak můžete dovolit mnohem víc než na jiné, ne tak kvalitní motorce. Prší teplota nepřesahuje 10 stupňů a na téhle klikaté horské cestě není místo pro sebemenší chybu, ale já si to uháním rychlostí pro ostatní motorky absolutně neakceptovatelnou. Hlavní roli v tom hraje zejémna už zmiňovaný podvozek, který funguje naprosto precizně a dává Vám veškeré důležité informace, a vy tak máte přesně přehled o tom, kdy jste nebo nejste na hraně, a tím pádem si můžete dovolit opravdu hodně. Antihopp v tomhle případě pomáhá ještě dvakrát tolik. Motorka brzdí docela mohutně motorem, a tak se nemusíte bát skopat kvalty dolů, pustit spojku a nechat zadek jemně a kontrolovaně klouzat. Nemusíte tak šahat tolik na přední brzdu, a vyvarujete se tedy případnému pádu na předek.

Další věc, kterou musím vypíchnout, jsou Pirelli Diablo Rosso Corsa, opravdu vřele doporučuji. Gumy se rychle zahřívají jak za sucha, tak za mokra, mají výborný grip a vydrží celkem dlouho. Jen dodám, že na zadní gumě jsem najel 2500 km a z toho bylo skoro 1000km na okruhu. No, a předek vydrží možná dvakrát tolik. Ale zpět na Hochalmstrasse. Čím déle jsem za deště jel, tím větší jsem získával jistotu. Nakonec jsem se přistihl, jak naschvál pouštím motorku do smykuů a z výjezdů si užívám kontrolovaných driftů. Musím se ale přiznat, že jednou jsem měl trochu namále:)

Závěr

Tahle motorka mi jednoduše připravila zatím ty nejhezčí motocyklové okamžiky v celém mém dosavadním životě. (pozn. psáno před testem RC8 :)) A když cestou domů z Alp přejíždím mírný horizont na vytočenou šestku a přední kolo se zvedá k nebi, doslova a do písmene se rozchechtám do helmy a ptám se sám sebe pisklavým tónem v hlase: "Může být vůbec něco lepšího?"